Myslíte si, že v práci v kanceláři nebo v kuchyni žádná není? To byste se divili. Čím si myslíte, že drží pohromadě myčka nádobí? Dřevěnými kolíky nebo lepící páskou? Nikolivěk. Račte se podívat. Jsou to ocelové šroubky, které to všechno drží pohromadě. Pokud pak používáte mixér nebo robot všeobecně, tak jeho hřídele nejsou ze dřeva ale z kvalitní oceli. Tedy, pokud jste koupili kvalitní zboží a ně něco odkud nevíte kdo je původcem. Tam se samozřejmě při výrobě šetřilo, takže tam asi opravdu kvalitní ocel nebude. Spíše nějaký póvl a ten váš stroj to brzy pozná a sami uvidíte, co se bude dít.
Takže jak vidno, ocel je opravdu všude, záleží pak jen na tom, jaká je. Tedy zda s přídavkem molybdenu, nebo wolframu nebo obojího či něčeho dalšího. Tyto příměsi totiž dávají dohromady kvalitu kovu, který jistě potřebujeme co nejpevnější. Na každém místě této planety je oceli potřeba a každá pak může a také slouží jinému účelu. Některá musí odolat extrémním výkyvům teplot, například v případě letadla, a druhá nadměrnému tahu a tlaku, což je například v lodní dopravě. Známá žárupevná ocel se pak zase používá tam, kde se teploty mohou pohybovat i kolem pěti set stupňů.
Odolávají korozi i oxidaci, ale nejsou úplně nerezové. Jen je to korodování například o hodně pomalejší, ale přesto za jistých podmínek nastane. Taková ocel je samozřejmě ultra pevná a jen tak s ní něco nehne. Svět železa je vůbec takových věcí schopen. Pro laika jsou to takové malé zázraky. Odborník však ví, co je za tím práce a práce. A zvlášť kolem oceli, když její výrobce chce, aby byla skutečně co nejkvalitnější. Ten je také mimo výrobu nucen nechat projít svou ocel testy a ty potvrdí, nebo vyvrátí její parametry. Většinou se však postup výroby přísně hlídá hotové výrobky vždy odpovídají požadované kvalitě. A pokud přece jen ne, musí být ocel zařazena do jiné třídy.
