Ono to může začít docela nevinně. Vyrobíme něco sami pro sebe a začne nás to zajímat, vyrobíme další věc, něco tuhle a tamhle opravíme a už se vezeme v pomyslném autě zvaném záliba, koníček nebo hobby. Je to ušlechtilá věc, tak proč ne.
Posléze se může stát, že muž vyrobí něco pro souseda, pak pro známé a pomaličku, ale jistě by se mohl stát profesionálem. Jenže jej v tom brzdí legislativa, která soukromníkům jejich podnikání míní zošklivit. Proto se na to dají jen ti nejodvážnější. A velkou výhodou pro ně je, pokud již mají zařízenou dílnu, třeba po otci. Tím ušetří spoustu peněz a času. A ti, kteří ji nemají a berou své podnikání vážně si ji rozhodně pořídit musí.
Začne to u těch základních věcí. Pokračuje k těm složitějším a končí to třeba až u soustruhu. A to už je co říci. To už skutečně člověk profesionál je. A může dělat skoro cokoli, pokud s tím umí samozřejmě. Protože nestačí mít, a musí se také umět s tím zacházet. A to již ne všichni pánové dokážou. Už vás vidím, jak se potichu smějete a říkáte si, že na tom nic není. Není, pokud jste od řemesla. Pokud ne a nemáte to ani jako zálibu, tak by vás v takové kovodílně mohlo mnoho věcí zajímat, protože byste nevěděli, k čemu slouží.
Není kupříkladu muže, který by nepoznal kladívko nebo vrták a nevěděl co s ní. Ale když by vám někdo strčil do ruky kuželový výstružník, a vy jste tu věc v životě neviděli, jen těžko byste hledali, k čemu je ta věc určena. Navíc, když je jich více druhů… Nu, někdo umí to a ten druhý zase tohle. Tak jako by se asi těžko kuchař orientoval v zámečnictví, tak těžko by asi zámečník připravil kvalitní stravu. Pokud to ovšem není jejich záliba. Každý člověk by měl mít nějakého koníčka. Je to prospěšné pro jeho psychiku a také to mnohdy bývá užitečné i pro další lidi kolem něj. Máte také nějaké hobby? A jaké?
